1931 Aero 662
Aero 662 se vyrábělo mezi lety 1930-1934 během kterých bylo dokončeno 2615 kusů. Vůz proslavili zejména Bohumír Turek, který s vozem najel 30 000 km během pouhých 30 dní a František Elstner, který se třemi vozy v rámci svého cestopisectví podnikl 14 000 km dlouhou výpravu z Prahy do Afriky, Španělska a zpět.Vznik a vývoj
Po nečekaném úspěchu s malým vozem Aero 500 dostali šéfkonstruktér ing. Břetislav Novotný a jeho bratr Hostivít (též konstruktér) úkol vyvinout silnější motor. Ten byl nainstalován do v podstatě nezměněného vozu Aero 500. Navenek se odlišoval jen jen většími světlomety.[3] Vozy Aero 662 nesly původně označení Aero 16 HP, od roku 1933 pak Aero 18 HP. Stejně jako jeho předchůdci Aero 500 se i Aeru 622 přezdívalo „cililink“ kvůli typickému hluku ručního startéru (než byl vůz vybaven elektrickým startérem). Původně jednodvéřový automobil. Sériová výroba se rozběhla v roce 1931, kdy bylo vyrobeno 500 vozů.[4] Od konce roku 1931 byl vůz vybaven druhými dveřmi na straně řidiče. Se zavedením výroby vozu Aero 1000 v roce 1933 dostalo Aero 662 také přední brzdy. Pro rok 1934 byl model dále modernizován, mj. rozšířeným rozchodem zadních kol, rozvorem, délkou a šířkou vozu. [5]
Celkem bylo postaveno 2 615 exemplářů. Prodával se za cenu v rozpětí 21100 (roadster)-23700 Kč (faux kabriolet).[6] Do současnosti se dochovalo přibližně 300 automobilů. Některé jsou vystaveny ve sbírkách historických vozidel (např. Muzeum motorismu Znojmo, Auto-Moto Museum Nová Paka, Automuzeum Terezín, Muzeum historických vozidel, zemědělské techniky a řemesel v Pořežanech) a také se s nimi lze setkat na krátkodobých výstavách či na soutěžích veteránských vozidel.
Motor
Zážehový, kapalinou chlazený řadový dvoudobý, dvoutaktní dvouválec (R2) měl zdvihový objem 662 cm³ (při vrtání 75 a zdvihu 75 mm) a dával výkon 13,3 kW/18 koní. S pohonem zadních kol a třístupňovou převodovkou dosahoval vůz maximální rychlosti kolem 90 km/h. Spotřeba paliva (směs benzínu a oleje v poměru 40:1) byla 6,5-7,5 l/100 km.[1] Blok válců byl odlit ze šedé litiny vcelku se svrškem klikové skříně, písty byly z lehké slitiny. Karburátory se montovaly dvojího provedení Amal s difuzorem 26 mm nebo s difuzorem 23 mm Solex 26 UAHG (později JIKOV 26 LOH). Doprava paliva z nádrže ke karburátoru samospádem. Vodní chlazení motoru termosifonové s objemem nádrže 7 litrů. Startování elektrické Bosch 6V s mechanicky vysouvaným pastorkem anebo původně ruční pákou s lankem přes zubovou spojku. Baterie: 6 V/40-45 Ah, dynamo: Bosch 6 V/70 W.[7] Přibližně 40 podvozků vozů Aero 1000 bylo v roce 1934 vybaveno karoserií roadster a motorem o objemu 750 cm³ s výkonem 16,2 kW/22 k. Tento motor byl převrtanou verzí motoru z Aera 662. Vůz byl označován jako Aero 750 a především byl využit pro testovací a závodní účely.1000 Mil Československých
První ročník závodu 1000 mil československých byl před budovou Autoklubu odstartován v sobotu 10. června 1933. Následující den bylo v cíli klasifikováno 31 z původně 57 startujících automobilů. Významnou část startovního pole tvořily malé aerovky (v třídě do 750 cm³/9 vozů a 1100 cm³/8 vozů).[15] V nejnižší kategorii do 750 cm³ neměly konkurenci automobily Aero 18 HP, které se od vystaveného standardního provedení lišily jen objemem válců zvýšeným na hranici své třídy (upravený zdvihový objem na 745 cm³). Z devíti jich do cíle dojelo sedm. Nejrychlejší z nich, s posádkou Jiří Pohl a František Holoubek, v čase 22:00:20 h dosáhl průměrné rychlosti 72,4 km/h a obsadil 18. místo v celkové klasifikaci. Tato posádka zvítězila způsobem start–cíl před Antonínem Vitvarem. Pohl překonal všechna očekáváni, zejména v prvních dvou etapách, než si zajistil dostatečný náskok. Do Bratislavy dojel za 5:04 h, odtud zpět do Prahy za 5:23 h. V Praze se poněkud zdržel (snad tankováním), ale pak zase stejné tempo držel až za Brno, kde měl první větší časovou ztrátu (přes 10 minut!), takže na III. etapu spotřeboval 5:52 h. Po menší ztrátě v Bratislavě zdržel se ještě za Jihlavskou kontrolou, asi o 11 minut, a dosáhl cíle IV. etapy za 5:41 h. Zlé jazyky tvrdily, že v druhé polovině závodu úmyslně zpomalil, aby do cíle nepřijel o více než 15% dříve před ostatními konkurenty své třídy, kteří by tím byli vyloučeni pro nesplnění časového limitu.[16] V soutěži továrních týmů bez rozdílu kubatur zvítězil tým Aero-Car-Clubu Praha, který za vítězství získal Cenu prezidenta republiky a Cenu ministerstva obchodu.[17] Jiří Pohl ke svému vítězství sdělil: “„Před dvěma roky jsem potřeboval vůz a rozhodl jsem se pro malý, pro jednoválcovou Aerovku (Aero 500). Byl jsem výkonem této překvapen, že jsem si opatřil dvouválec (Aero 662) a uvažoval po sérii úspěchů na menších soutěžích o startu v některém závodu. 1000 mil bylo i vhodnou příležitosti, abych vyzkoušel svůj vůz na obtížné soutěži a dokázal, co malý vůz svede. Už před soutěží měl jsem důvěru ve svůj vůz, ale po jejím skončení jsem přímo překvapen, že stroj překonal sám sebe. Mám-li sděliti čtenářům „Národních Listů“ své dojmy, nevím opravdu, co měl bych hlavně vyzvednout. Jel jsem, jak jsem mohl, a jsem s výkonem spokojen. 1000 mil bylo nejkrásnějším závodem, který jsem kdy jel. HistoriePodmínky poskytnutí vozu:
- Přistavením se rozumí nutná příprava vozu pro započatý den
- Uvedená hodinová sazba je za každou započatou hodinu a již obsahuje odměnu pro řidiče
- Dojezdem v ceně se rozumí vzdálenost od sídla provozovatele do cíle a zpět
- Za každý kilometr nad limit stanoveného dojezdu je účtováno 20 Kč
- Cena pro poskytnutí vozu pro audiovizuální díla individuálně
