Citroën DS: Revoluční ikona automobilové historie

Citroën DS, významný automobil vyšší střední třídy s pohonem předních kol, je jedním z nejvýznamnějších modelů historie francouzské automobilky Citroën.

Byl vyráběn v letech 1955 až 1975 a nabízel se v mnoha variantách. Tento model byl poprvé představen na autosalonu v Paříži v roce 1955 a během své dvacetileté výroby bylo vyrobeno celkem 1 455 746 vozů. V roce 1975 byl nahrazen modelem CX.

Citroën DS byl výsledkem spolupráce italského sochaře a průmyslového designéra Flaminia Bertoniho a francouzského konstruktéra André Lefèbvre. Hydropneumatický systém, který byl klíčovým prvkem tohoto vozu, navrhl Paul Magès.

Citroën DS byl v době svého uvedení na trh považován za revoluční a po dobu dvaceti let neměl žádného skutečného konkurenta. Nejdůležitějším inovativním prvkem byl revoluční systém odpružení. Konstruktéři firmy Citroën odmítli konvenční řešení a nahradili jej hydropneumatickým systémem doplněným unikátním zařízením, které umožňovalo automatickou úpravu světlé výšky vozu. Díky tomu se mohl automobil při jízdě vyrovnat s nerovnostmi v terénu. Při vypnutí zapalování se výška postupně vrátila do nejnižší polohy. Stejné zařízení bylo propojeno do centrálního systému, který ovládal posilovač řízení, spojku poloautomatické převodovky a posilovač pro kotoučové brzdy. 

Volant vozu měl jednu robustní příčku a ruční řazení rychlostí bylo pod ním. Záložní kolo bylo umístěno pod kapotou před chladičem.

Citroën DS měl na svou dobu neobvyklý revoluční vzhled. Žertem se říká, že v době začátků kosmických letů vypadal skoro jako kosmická loď. Pětisedadlová karoserie se za dvacet let prakticky nezměnila, jen v roce 1965 získala dvojici zapuštěných světlometů pod průhledným krytem. Zadní blinkry byly vedle střechy auta. Nabízely se různé verze od původního provedení – chudší typ ID19 a pozdější D Super se používaly nejčastěji jako vozy pařížské taxislužby. 

V 50. a 60. letech také existovala provedení kombi s názvem Safari nebo luxusní kabriolety DS décapotable.

Slabším článkem vozu byla zastaralá pohonná jednotka z vozu Traction-Avant z roku 1934. Od poloviny 60. let byl proto nabízen modernější čtyřválcový dvoulitr s výkonem 84 koní a maximální rychlostí 135 km/h. Později se výkon zvýšil až na 141 koní a maximální rychlost stoupla na 195 km/h

Příchod nového modelu od značky Citroën nebyl v poválečných dobách častá záležitost, vždyť pokrokový Citroën Traction Avant se udržel ve výrobě dlouhých 23 let. Avšak roku 1955 byli návštěvníci Pařížského autosalonu překvapeni tvary nového Citroënu. Karoserie žraločích tvarů vzešla od návrháře Flaminia Bertoniho a celý koncept od designéra André Lefebvra. Karoserie byla nápaditá tím, že jí kvůli aerodynamickým vlastnostem scházela přední maska chladiče. 

Motor vozu byl umístěn za přední nápravou, Spojka a převodovka s rozvodovkou se nacházely před ním. Nezávislé zavěšení všech kol bylo důmyslné, neboť mělo samonastavitelnou výšku, která se dala stupňovitě ručně regulovat páčkou pod přístrojovou deskou. Tím se měnila světlá výška vozu v závislosti na povaze povrchu cesty. Ve čtyřech hydraulických vzpěrách tlak oleje udržovalo čerpadlo. Tatáž čerpací jednotka dodávala tlakový olej i posilovači řízení a automatické spojce převodovky. Brzdy měly posilovač a byly kotoučové. Jedinou počáteční slabinou byl již zastaralý motor z předchozího typu Traction Avant.

Citroën DS se objevil i ve francouzském filmu Fantomas se zlobí, kde s ním Fantomas na konci uprchne, neboť jeho vůz uměl i létat.

Tento vůz se snadno řídil a jízda byla velmi pohodlná a to i díky měkkým sedadlům a čalounění. Vzhledem k aerodynamické karoserii měl nízký koeficient odporu vzduchu a mohl tak dosáhnout rychlosti až 137 km/h. Na zadním sedadle však bylo méně prostoru nad hlavou. V roce 1957 přišla na svět levnější verze ID 19 – verze bez samočinné spojky. Typ se dále vyráběl do roku 1966 beze změn. V tomto roce se objevily nové pohonné agregáty o objemu 2 a 2,2 litru, a rovněž luxusní verze Pallas.

V letech 1961–1971 následovala karosářská verze kabriolet a roku 1968 došlo k výměně předních světlometů (nové světlomety integrované pod průhledné kryty). U typu Pallas se přední světlomety naklápěly v závislosti na poloze předních kol, takže svítily i do zatáčky. V roce 1972 se pak objevil nejvýkonnější motor o objemu 2,3 litru s pětistupňovou převodovkou.