Chevrolet Corvette C3 (1968-1983)
Chevrolet Corvette C3: Pouhých pět let uplynulo mezi představením modelu Corvette C2 Sting Ray v roce 1963 a ukončením jeho produkce v roce 1967. Během této doby se Corvette neustále zlepšovala a to až na úroveň světově uznávaného sportovního vozu. Nicméně ve třetím pokračování Corvette bylo vše jinak. Tato generace Corvette musela čelit bouřlivé době, která ohrožovala její postavení ve špičkové třídě automobilů, ale Chevrolet to nakonec zvládl výborně a C3 se nám v postupných modifikacích vyráběla dlouhých 15 let.
Narození “Žraloka”
Elegantní linie, které Larry Shinoda vytvořil pro koncept Mako Shark II, poskytly jasnou inspiraci pro další verzi Chevrolet Corvette. Tento design inspiroval i přezdívku pro celou generaci vozu – “žralok”. Přesto přeměnit koncept v realitu nebylo snadné. Stylové prvky Mako, zejména vysoké blatníky a vztyčený zadek, vytvořily sexy showcar, ale ne tak snadno životaschopný ani pohledný v praxi.
Shinoda a jeho designéři pracovali na zlepšení praktičnosti modelu Mako, zatímco Zora Arkus-Duntov, hlavní inženýr Corvette, zvažoval, jak umístit mechaniku vozu do nové karoserie. Pod novou „fasádou“ zůstala Corvette v podstatě totožná s předchozími modely C2 – stejná délka, uspořádání podvozku i výběr motorů. Avšak stylové provedení přední části Mako Shark neumožnilo dostatečný průtok vzduchu k motoru. Proto byly přední mřížky otevřeny a podvozek byl doplněn o kryt, který pomáhal usměrňovat proudění vzduchu k chladiči. Ventilace v předních blatnících nebyly jen dekorací, ale umožňovaly odvádět horký vzduch z prostoru motoru.
Předchozí design s nezávislým zavěšením kol byl zachován, ale přední zavěšení bylo přepracováno, aby lépe udržovalo pneumatiky na silnici při tvrdém zrychlení. Standardní kola Rally narostla na šířku 7 palců, což umožnilo instalaci širokých pneumatik F70-15 na všech čtyřech kolech. Kromě snížení vysokých náběhů blatníků Mako, Shinodův tým změnil také dramaticky stylizovaný zadek showcaru na vertikální zadní okno zasazené mezi dvěma širokými sloupky. Původně měla vozidla odnímatelnou střechu ve stylu Targa, ale bez pevného panelu karoserie vozidla příliš pružila. Namísto toho byla umístěna výztuha mezi čelním sklem a obloukem B-sloupku a sundavací části střechy obklopovaly tento nosník. Vytvářil tak legendární T-top verzi vozu.
Interiér nové Chevrolet Corvette byl kompletně přepracován. Přístrojová deska nyní obsahovala velký otáčkoměr a tachometr před řidičem a řadu dalších přístrojů na středové konzoli. “Astro” ventilace, která čerpala čerstvý vzduch z kapoty a vyvětrávala jej prostřednictvím ventilů za zadním oknem, byla novinkou, stejně jako odklápěcí zadní okno.
Stejně jako v roce ’67 byly výkonnostní možnosti motorů rozmanité, od 300hp 327 po mohutný L88. Jednou z velkých změn v pohonném ústrojí bylo přidání třístupňové automatické převodovky Turbo-Hydramatic, která nahradila zastaralý Powerglide.
Zprávy hovoří o tom, že raní zákazníci nebyli spokojeni s kvalitou karoserie ze sklolaminátu na nové Corvette ’68. Nicméně Chevrolet dokázal prodat 28 566 kusů, což byl významný nárůst oproti 22 940 prodaným C2 v roce 1967. Z hlediska prodeje se Corvette stávala stále populárnější, i když její výkonnostní parametry brzy začaly trpět s tím, jak přicházeli nové emisní limity.
1968 – 1972 Éra chromových nárazníků
Kromě názvu, což bylo prvních pět let, je pro laika obtížné rozpoznat rozdíly mezi jednotlivými lety. Například ’68 modely neměly jméno Stingray, zatímco ’69 už ano a překvapivě teď se psal název v jednom slově, nikoliv dvou jako u předchozí generace. Postranní výfuky byly za příplatek pouze v roce ’69, stejně jako chromové krytky větracích otvorů na blatnících. Nepraktické otevírání dveří stlačením zámku použité v ’68 bylo v roce ’69 nahrazeno praktičtějším otevíráním klikou a také zpáteční světla byla přesunuta ze spodní části karoserie přímo do zadních světel.
Pro rok ’70 byly přední mřížky a chladící otvory na blatnících přepracovány do komplikovanějšího „křížového“ tvaru, zadní blatníky byli rozšířeny a výfukové koncovky změnily tvar z kulatých na obdélníkové. Tento styl karoserie zůstal nezměněný pro roky ’71 a ’72.
Zatím co vzhled se příliš nelišil, pod kapotou probíhaly dramatické změny. Éra muscle-cars dosáhla svého vrcholu v roce 69 a následně upadá v důsledku ropné krize a nových emisních limitů. V roce ’69 byl základní motor zvětšen z 327 na 350 kubických palců (výkon 300hp zůstal stejný) na druhém konci motorové škály byl přidán celohliníkový motor ZL1 o objemu 427 palců a motor L88. Stejně jako L88 byl i ZL1 určen pouze pro závodní účely a jeho „papírový“ výkon byl podhodnocený na 430 hp vedením GM, v dalších letech se již nenabízeli.
Pro modelový rok ’71⁄2 se objevily dva nové motory. Běžnější big block Mark IV byl zvětšen ze 427 na 454 kubických palců a světlo světa tak spatřil model LS5. Výkon 390hp byl stejný jako u L36 427, ale maximální točivý moment vzrostl ze 460 na 500lb-ft. (Dalším oznámeným big blockem byl LS7, nabízeným v některých prodejních materiálech, ale nikdy se nedostal do výroby.)
Nový small block také přišel na scénu. Jmenoval se LT-1, byl vytvořen ze small blocku Chevy o objemu 302 palců používaného pro závody Trans-Am. S pevným vačkovým hřídelem, velkými ventily a kompresí 11:1 produkoval LT-1 v Corvette 370 hp a 380 lb-ft točivého momentu. Přitom poskytoval tyto hodnoty v balíčku o mnohem nižší váze, než big block nabízející podobný výkon. Menší váha na přední nápravě samozřejmě znamenala lepší ovladatelnost Corvetty. Bohužel rok 1970 byl vrcholem ve výkonu. Kupující sice mohli stále získat zajímavou jednotku v roce 1971, kde byl k dispozici motor LS6 s výkonem 425hp, ale jinak byly stlačeny kompresní poměry v souladu s firemním nařízením o snížení emisí. LT-1 klesl z 350 hp na 330 v roce 1971 a LS5 z 390 na 365. A to byl teprve začátek.
V roce 1972 začali výkony motorů prudce klesat a to do jisté míry i změnou metodiky měření. Standartní motor Corvette 350 o původním výkonu 300hp byl nyní ohodnocen na 200hp, u LT-1 výkon klesl na 255hp a skvělý LS5 nyní produkuje 270hp namísto původních 390 v roce 1970.
Přesto, že došlo k výraznému snížení výkonu, zůstali prodeje Corvette silné a verce Coupe se poprvé dostala přes hranici 5000 USD.
1973 – 1977 Vyšší bezpečnost, nižší výkon
V roce 1973 federální předpisy nařídily, že všechny automobily od roku 1973 musí být vybaveny nárazníky, které odolají nárazu rychlostí 5 mph. Proto byly chromové nárazníky Corvette nahrazeny měkkými nárazníky v barvě karoserie z polyuretanu. V roce 1973 dostala přední část vozu měkké nárazníky a od roku 1974 měl vůz měkké nárazníky v předu i vzadu. To znamená, že modely z roku 1973 jsou jediné s měkkými předními a kovovými zadními nárazníky, což z nich dělá poměrně raritní věc.
Nový nárazník prodloužil celkovou délku vozu o 2 až 3 palce, ale přidal méně než 40 liber k celkové hmotnosti Corvette. Nová přední část také umožnila designérům Corvette vytvořit novou kapotu, která do motoru nasávala studený vzduch pomocí ventilační mřížky a také se zbavila dveří, které skrývaly stěrače čelního skla. Ačkoli to nesouviselo s novou kapotou nebo normami pro nárazy, Corvette z roku 1973 také ztratila odnímatelné zadní okno předchozích modelů.
Nový design zadního nárazníku byl jediným stylistickým rozdílem mezi modely z roku 1973 a 1974.
Pro rok 1975 byl styl také převzat, ale změn doznal zadní nárazník, ze kterého se stal jeden kus namísto dvou dělených a také z nabídky zmizela karosérie kabrioletu – alespoň na chvíli.
V roce 1976 byla kapota s větrací mřížkou nahrazena konvenčnější kapotou přesahující až k přednímu sklu. Také to byl poslední ročník s nápisy Sting-Ray na blatnících. V tomto roce také doznal změn znak na kapotě vozu a B sloupky získali černé lakování.
Pod povrchem bylo mnoho změn a málo z nich bylo dobrých. Pro modelový rok 1973 byly možnosti motorů sníženy na tři: základní small-block L48 s výkonem 190 koní, small-block L82 s výkonem 250 koní a LS5 454 s výkonem 275 koní. Výkon L48 se zvýšil o 5 koní v roce 1974, ale byl to také poslední rok s montovaným big block 454.
Od roku 1975 byl L48 uškrcen na mizerných 165 koní a výkon u L82 klesl na 205 koní díky přidání katalyzátoru.
Modelový rok 1975 znamenal další milník: odchod Zory Arkuse-Duntova. Muž známý jako “otec Corvette” předal otěže Daveovi McLellanovi, který byl u GM od roku 1959 a během posledních šesti měsíců svého působení úzce spolupracoval s Duntovem.
V roce 1976 začíná výkon mírně narůstat a základní motor dosahoval 180 koní, respektive 210 u L82.
1978 Fastback
Rok 1978 znamenal 25. výročí Corvette a Chevrolet provedl několik významných změn.
Nejvýraznější bylo nové zadní okno ve stylu fastback, které zvýšilo rozhled a poskytlo více prostoru uvnitř vozu (ačkoliv přidání pantů k fastbacku pro usnadnění nakládání potrvá ještě několik let). Všechny modely z roku 1978 dostaly odznaky k 25. výročí a byla nabízena i speciální edice vozu v dvoubarevném odstínu šedé.
Tento rok byl také prvním, kdy byla Chevrolet Corvette použita jako safety car na Indianapolis 500. Při této příležitosti byl vyroben omezený počet replik „pace car“ k připomenutí této události. Omezený spíše v uvozovkách, původní plán byl totiž vyrobit pouze 300 kusů omezené edice, nakonec bylo vyrobeno více než 6 500 kusů, což zmařilo naděje mnoha kupujících, kteří si mysleli, že mají v rukou zajímavý sběratelský kousek.
Stylistické prvky modelu ’79 se přenesly z roku ’78, ale v model ’80 designéři Chevy trochu změnili tím, že přepracovali přední a zadní kryty nárazníků a také vrátili spoiler na zadní část vozu dávajíc vozu agresivnější vzhled.
Pro rok 1981 nebyli žádné změny, ale tento rok představoval obrovský posun pro Chevrolet, když výroba Corvette přešla z St. Louis do Bowling Greenu v Kentucky.
Nový montážní závod byl výhradně věnován výrobě Corvette, což umožnilo zrychlení výrobních procesů, zlepšilo kvalitu výroby a přineslo nové postupy lakování (jednostupňový lak používaný v St. Louis ustoupil dvoustupňovému smaltu v Bowling Green). Tím se otevřela také cesta pro výrobu modelu C4, i když to nebylo tak brzy, jak bylo původně plánováno.
Dave McLellan, odpovědný za udržování stávající podoby Corvette a současně za vývoj nové generace, představil v roce ’82 nový limitovaný model – Collector Edition. Tento vůz nabídl sklo s pantem pro zadní okno ve stylu fastback, speciální lakování, kola ve stylu turbín a kožené čalounění, které ladilo s exkluzivní barvou karoserie. Tento model představoval další milník pro Corvette – byla první, která se prodávala za více než 20 000 dolarů.
Model Corvette z roku 1982 přinesl několik inovací. V oblasti motorů byla poslední léta “žraloků” poměrně depresivní, pokud jde o nabízené motory s výkony v rozmezí 180-230 koní (a v Kalifornii bylo kvůli restriktivním emisním zákonům ještě méně). Nicméně, Dave McLellan, který převzal vedení po Zorovi Arkus-Duntovovi, chtěl představit některé technologie určené pro nadcházející Corvette C4.
Takže model z roku 1982 nabízel small-block motor o objemu 350 kubických palců vybavený prvním systémem vstřikování paliva “Cross-Fire”. Tento systém umisťoval dvě vstřikovací trysky na sací potrubí, což vypadalo podobně jako sací potrubí s křížem používané u starých modelů Trans-Am Camaro. Přestože to vypadalo velmi působivě, small-block motor L83 poskytoval pouze 200 koní, což bylo o pouhých 10 koní více než motor L81 z roku 1981.
Nový motor byl doprovázen novou automatickou převodovkou a to čtyřstupňovou 700-R4. Tato převodovka byla jedinou dostupnou v roce 1982, což bylo poprvé od roku 1954, kdy bylo možné objednat Corvette pouze s automatickou převodovkou.
Automobil Chevrolet Corvette z roku 1968 si můžete pronajmout v naší autopůjčovně
